Jak shrnout tři roky... (CZ)

Mám pocit, že bych měla začít nějakým "ahoj, jak jste se celou dobu měli"? Jestli vůbec na tenhle blog ještě někdo zabloudí... Možná kvůli informacím o konkrétních destinacích (ano, ty bych mohla také začít postupně přidávat), ale i tak chci napsat alespoň jeden velmi osobní příspěvek. OK, jdem na to...

Co se se mnou stalo ty tři roky? 

Narodil se mi syn. Přesně 24.6.2017

A od té doby jsem se asi přesunula do jiné časoprostorové dimenze. Nemyslím si, že bych byla špatná matka. Nejsem ale "přirozená" matka a nový svět mě vzal útokem víc, než kdysi mé opuštění zaběhaného řádu a vycestování z komfortní zóny na Camino de Santiago. Tohle byla (a je) úplně jiná jízda... Takže teprve po třech letech vlastně zjišťuji, kterým směrem se chci vydat dál.  

Samuel si vesele roste. (prosinec 2019, San Augustín, Kolumbie)

První rok jsem řešila jen sebe a dítě a mám neskutečný obdiv ke všem maminkám, co zvládají víc. Klobouk dolů. Půl roku v Česku, druhou půlku v Kolumbii, trocha kávy a plantáží a jinak hodně plínek a malých výletů po okolí. Překonávání komfortní zóny zejména samostatným fungováním matky s malým dítětem v Bogotě (ještě mi někdy říkejte, že v Praze existuje něco jako dopravní zácpa...)

Návrat do Česka a zapojení mozkových závitů, výborná nabídka, která se neodmítá - spolupráce s kavárnou Kafec, zejména tou Brněnskou, a pořádání kurzů a populárně vzdělávacích akcí. Jupí!! Už jsem se zase dostala k nějaké činnosti, srkání kávy, sociálnímu životu... Tak třeba dvakrát týdně na pár hodin. 

Kurz SCAA sensory intermediate v březnu 2020, Bogotá, Kolumbie

A zase na podzim do Kolumbie, zpomalení životního rytmu a hlavně, hledání sama sebe v tom novém světě rodičovských a partnerských povinností, změněných priorit a nesplněných, čekajících snů...

A protože jsem tvrdohlavá, rozhodla jsem se, že se i se Samuelem podívám do Brazílie. A uzavřu tím jednu kapitolu života, kterou se mi uzavřít nepodařilo (když jsem na podzim 2016 zjistila, že jsem těhotná, měla jsem letenku do Brazílie, jednosměrnou. Už jsem tam neodletěla.). Se synem jsme objeli pár mých kamarádů, v Riu, v Lapinha (poblíž města Belo Horizonte) no a protože už jsem zase vplouvala do světa výběrové kávy, tak jsme se zastavili i na World of Coffee v Belo Horizonte a potkali se tam se spoustou známých a kamarádů z Česka. Zrovna ten rok soutěžili na světových mistrovstvích v přípravě filtrované kávy, v cup tastingu a v Coffee in Good Spirits. Ještě se nám podařilo pro ně zajistit i výlet na farmu. Tak jsem se cítila užitečná. 

Botanická zahrada, Rio de Janeiro, podzim 2018

Pak už zase zpátky do Kolumbie, zkoumat a hledat svou cestu mezi rodinou a tužbami srdce. Když to šlo (mnohem méně, než bych si představovala nebo byla schopná prosadit) tak jsme byli na farmách, pracovala jsem na rozvíjení kontaktů s pěstitely kávy a rozšiřování svých vědomostí. Když o tom píšu, vypadá to líp, než skutečnost, ono toho času tolik nebylo...ale člověk bere, co může :) A na jaře jsme pak společně se Samuelem tři týdy věnovali cestování a kávě a "průvodcování" pro moou současnou kamarádku a obchodní společnici Karolínu. (Více o vzniku firmy Chicas Industry zde.) Postupně se z neznámých staly dvě známé a začaly jsme dávat dohromady plán na budování impéria na export-import kávy :D

Kája na cuppingu, finca El Diviso, Santander

Pak opět migrace do Česka, kávové kurzy a akce (některé jsem vedla, jiných se účastnila) a posilování komunity kolem výběrové kávy. Nikam jsme moc nejezdili, jen jsem si odskočila do Berlína (3 dny, World of Coffee a poprvé na noc bez dítěte, nebo spíš dítě beze mě?) Končilo období krátkých nocí, Samuel začal spát celou noc (já si na spánek potrpím a musím říct, že to byla jedna z nejnáročnějších věcí na prvních dvou letech mateřství, spát s přerušením). Odjeli jsme i na 5 dní na balónovou fiestu do Holandska, poprvé po dvou letech bez dítěte (babi to zvládla na jedničku, Samuel taky). Takové malé milníky v rodinném životě :D :D :D Jinak léto jsme trávili v poklidu u babi na zahradě, na podzim pak odjeli na pár dní do Německa. A postupně chystali zase naše migrování za oceán. V listopadu jsme s Karolínou ještě stihly založit s.r.o. a pak už jsme zase cestovali se synem za druhou půlkou rodiny do Kolumbie.

Loňské léto byl bazén využit na maximum, letos stále čekáme...

Kýčovité Bavorsko, naše oblíbená destinace...Tatínek pracuje a my výletujeme po okolí :)

Když je rodič dostatečně stabilní a ví co chce, dítě se mu přizpůsobí. Takže asi si sama můžu odpovědět, co je špatně, když to zrovna u nás drhne :D A nejvíc to vidím na cestování. Když to moc řeším já, Samuel moc v klidu není. Když mám věci tak trochu na háku, všechno dopadne maximálně dobře.

Spaní řešíme víc my, rodiče,
děti ve skutečnosti usnou kdekoliv, když chtějí :)

Loňský podzim a letošní jaro už bylo hodně o "seberealizaci", doprovázeli jsme dvě kamarádky na cestách jako "průvodci" po farmách i Amazonii (tam jsem teda syna nebrala, jinak na farmách sbíral s námi), upevňovala jsem vztahy s producenty kávy, ochutnávala a vybírala kafe, zajišťovala logistiku a tak dále a tak dále (celý proces nákupu kafe a co vůbec v Chicas děláme je v podcastu #47 od Doubleshotu)... No a pak přišla korona, trochu nám vnesla nejistotu do života, pořád jsme řešili, jestli zůstat v Kolumbii nebo se přesunout do Evropy. Should I stay or should I go nám znělo v hlavě denně, zejména poté, co se Korona přemístila i na nový kontinent a věci v Kolumbii začaly nabírat obrátky.

Samozřejmě, že bylo nemožné dostat se zpět komerčním letem, ale měli jsme štěstí a využili repatriačního letu české vlády (veliké díky!!). A opět se potvrdilo, že když jsou v klidu rodiče, tak dítě zvladne vše, 4-5ti hodinové čekání PŘED letištní halou i cca 22h pobyt ve stejném letadle (mezipřistání byla tři, vystupovat jsme ale ani jednou nemohli). 

Při čekání na informace na letišti El Dorado v Bogotě mi na ruce přistála vážka...

Teď jsme už tři měsíce zpět v Česku, jsme přestěhovaní, s Chicas prodáváme kafe a snažíme se vytěžit maximum ze všech příležitostí. Já stále hledám sama sebe a své místo a čekám na léto u bazénu. A už se těším, co se všechno přihodí, mám čím dál větší víru ve věci příští, kterou hodlám živit. Pokud mi s tou pozitivní energií chcete pomoct, ozvěte se...