Cestou necestou: Bez foťáku (CZ)

A zase jsem bez foťáku. Možná se ještě podaří ho spravit, zatím jsem na to ale neměla čas. Takže zatím mi musí stačit telefon. Už zase v Kolumbii, ještě stále tu a tamvzpomínám na Indii. Stále je spousta příběhů, které jsem neřekla a nezapsala a nechci, aby upadly v zapomnění.

Bez foťáku, někdy i s ním, je těžké zachytit atmosféru. Chci si ji ale zapamatovat. Pár detailů, maličkostí běžného života. Z Indie

Paní, oblečená v barevných látkách a s šátkem na hlavě máchající u pramene oblečení. V Manali oblečení žen připomínalo naše cikány před několika lety, a Rumunsko. Šátky na hlavách měli uvázané dozadu, saree jsem moc neviděla, spíše kalhoty a dlouhé kurty.
Ženy pletoucí na ulici před dřevěným tradičním domem ponožky a čepice a nabízející je kolemjdoucím turistům. Ve večerním slunci vynikla barevnost celé scény ještě více. Zasnila jsem se...
Gangani, Guptkashi, Manali, všude pobíhající copaté holčičky ve školních uniformách. Všichni zvědavci zvědaví. Lovili anglická slovíčka. Smáli se a dělali vtipy. Byli nesví a zakřiknutí. Už v tomto věku se projevují osobnosti každého z nich...
Ve městech i na vesnici, krávy se pasou na odpadcích, zelené krmení jim nosí ženy i z velké dálky, ve velkých koších na zádech nebo v šátcích na hlavách. Šplhají pro ně do kopců i na stromy, v saree a žabkách...
Manali – pánové tady nosí speciální čepice, „turecké“, s barevným lemem. Vidím je hrát karty a popíjet čaj.
Na cestách, ve městech i ve vesnicích, nejtvrdší práce je nošení nákladů. Chlapi a chlapci, často podle pohledu spíš z Nepálu nebo Tibetu, se s tím perou statečně. Přenášejí kamení a jiný stavební materiál ve velkých pytlech na zádech upevněných popruhem na čele.
Yak. Chlupatá loudavá obluda. Načesaní a nachystaní na vožení turistů. Zvířata, která v nižších polohách neprospívají kvůli horku.
Koutkem oka jsem na cestě do dřevěného chrámu zahlídla v jednom dřevěném domku stařenku pozorující v podřepu okolí a pokuřující cigárko.
Manali. Marihuana jako plevel všude kam se podíváš.. Musí to být krásná vůně, když zrovna kvete.
Tea houses. Zašlé chajdy a chatrče ve městech nebo u cesty, ze kterých se line vůně „masali“ – zázvoru a kardamonu. Stoupající kouř z kotlíků na čaj. Pánové jsou rychlí... Dó masala chai! A Parle G. Tradiční sušenky, z jejichž obalu se na vás zubí dětská tvář. Design za celá desetiletí nezměněný. Nejraději si posedím na rušné ulici, křižovatce či jinde, kudy se mihá spousta lidí a za máčení a ujídání sušenek pozoruji, co se kolem děje. Být cizincem v Indii a pozorovat místo býti pozorován, je velká vzácnost.