Do Pamplony jsem dojela už za tmy, o to impozantnější bylo ovšem seznámení se s tímto městem - večerní atmosféra s osvětlenými budovami přímo dýchala historií, klidem i začínajícím létem a pohodou. Na autobusovém nádraží mě vyzvedla Evka a hned mě zatáhla na historickou výpravu Pamplonou. S nadšením jí vlastním mi předávala základy historie města a jeho nejznámějšího svátku - San Fermin. Během jednoho týdne v červenci tady totiž docház k hotovému šílenství, město doslova nabobtná lidmi, po ulicích se tady prohání býci, hodně se pije, slaví, jí, tančí, křičí a já nevím co všechno :) Prý je to hotový blázinec. Jezdí sem turisti nejen z celého Španělska, ale taky z celého světa. Ale mimo tento týden je to docela klidné město.
Křižování městem jsme později zakončily na schodech jednoho kostela s krabicé červeného vína, Gaseosy a trochou oříšků a povídaly o osobnějších věcech. Jak jsme tak popíjely z plastových kelímků a pozorovaly noční život Pamplony, bavily jsme se o životě v cizině, vážnosti krize ve Španělsku (mimochodem toto téma jsem probírala snad s každým, ať už se jednalo o Španěly nebo cizince, prostě je to v tuto chvíli společně s fotbalem téma, které se nejvíce diskutuje...) i o tom, co já to vlastně v tom Španělsku dělám a proč jsem se vydala na cestu. Ne, že bych si tím sama byla tak jistá :) Večer plynul a my jsme plynuly s ním...až jsme doplynuly do jednoho parčíku s výhledem na město, kde probíhal neplánovaný kytarový koncert - jeden místní hoch tam nádherně hrál flamenco. Chvíli jsme poslouchaly, chvíli se bavily s ním nebo s jeho společníkem (Němec na cestě po Evropě stopem) a pak už bylo moc pozdě a tak jsme se vydaly domů...Kdybychom chtěly, tak něco takového nenaplánujeme. Ty nejlepší věci se stávají jen tak mimochodem. Stejně tak mimochodem jsem měla štěstí následující den, kdy zrovna probíhal festival baskických tanců. Mohla jsem se tak setkat s touto kulturou, tak odlišnou od té "španělské" (pokud vůbec něco jako obecná španělská kultura existuje, protože Španělsko je země multikulturní).
Další den při procházce Pamlonou jsem viděla několik poutníků a začala jsem se těšit na vlastní putování. Tenhle pocit umocňoval pohled na hory a kopce kolem Pamplony. Už to začíná :)
Pamplonu jsem si docela zamilovala, je mi blízká svou velikostí i atmosférou, svými parky i horami okolo. Věřím, že jsem tady nebyla naposledy!
 |
| Nějak mě to táhne na cesty... |
 |
| Pamplona je docela malá, ale parků má na svoji velikost požehnaně. |
 |
| Sakury po jarním dešti :) |
 |
| Tak z balkonu téhle radnice se každoročně zahajují ty býčí blázniviny, starostka prý z něj vypálí rachejtli... Začátek asi odpovídá divokosti akce :) |
 |
| Baskické kroje jsou hodně střídmé... |
 |
| ...tance podle mě zejména oslavují úrodu,... |
 |
| ...tančí se za každého počasí,... |
 |
| ...a se všemi :) |
Žádné komentáře:
Okomentovat