El Camino: Irun - Ulia Mendi (cz)

Do Irunu, místa, odkud jsem začala Camino del Norte, jsem dorazila odpoledne, nebo spíš navečer. Je lepší přespat na místě, odkud vycházíte a začít zčerstva až ráno. Měla jsem čas pročíst si nově koupeného průvodce, omrkout lidi, začít se seznamovat a pořádně se těšit. Ano, moje nadšen z celé cesty bylo asi největší a nejžhavější ten první večer. Byla jsem napjatá a nevěděla jsem, co mě čeká, byla jsem nadšená se všemi si povídat. :) Někdy jsou ty okamžiky, které předchází splnění vašeho snu, právě ty nejlepší. Nechci tím říci, že bych neměla spoustu nádherných a nakonec i hlubších zážitků z následné cesty, ale on ten pocit "těšení se" se nedá moc s ničím co následuje srovnat. 

Večer jsem trénovala spíš tu trochu francouzštiny, které jsem schopná porozumnět, protože v ubytovně byli zejména Francouzi a Francouzky. Milí lidi, večeřeli jsme společně. V téhle ubytovně jsem také poprvé potkala jeden Polský pár - Ewu a Krzysztofa. S těmi jsem se totiž setkávala na své cestě opakovaně a vždycky to byla setkání velice milá (taky jsem se s nimi mohla bavit česky :)).

První den cesty jsme vstávali kolem sedmé hodiny (my všichni jako všichni z ubytovny, ono jak se to začne všechno hýbat, tak už se moc spát nedá :)) a dokonce jsme mohli posnídat společně - v téhle ubytovně nabízeli drobrou snídani a hlavně docela dobré kafe na cestu. Počasí vypadalo všelijak, proměnlivě, ale alespoň ráni ustal včerejší déšť. 

A po chvíli stoupání už jsem viděla moře! První pohled na vlnky a pobřeží. Kochala jsem se docela dlouho, něco málo jsem taky vyfotila. Tohle si budu moct po následující dny a týdny okukovat skoro každý den!

Hned první den jsem se tak trochu ztratila, respektive sešla ze značené cesty. Ale zase na druhou stranu mě ta "nová" cestička zavedla na útesy s úžasnými výhledy a i když jsem se prošla o nějaký ten kilometr více, tak to stálo za to! Dneska mě čekal taky jeden kraťoučký převoz loďkou, idylka...

Střechu nad hlavou jsem nakonec dostala úplně nečekaně - cestou před San Sebastianem jsem procházela chráněnou krajinou oblastí, lesem, ve kterém jsem narazila na jeden milý domek. Mimoto, že je v něm ekologická pekárna, žije tady několik lidí ze Dvanácti kmenů. Ano, jedná se o náboženskou organizaci, mnozí by ji snad nazvali i sektou... Ale já musím říct, že mi jako bezvěrci s nimi bylo velice příjemně. Jsou to milí lidé. Nejdřív jsem se u nich usadila a jen tak si povídala, nakonec se můj pobyt protáhl až do dalšího dne. No a protože mi přišlo, že 14 hodin je opravdu příliš málo na to, aby den už skončil, tak jsem se nabídla, že jim ráda pomůžu s prací v pekárně. Dostala jsem čepec a zástěru a s holkama (3 Španělky ve věku kolem 20 let) jsme se daly do pečení sušenek. Ty byly následně prodány na ekojarmarku v Barceloně. 
U práce jsme se bavily o lecčem, holky byly zvědavé, cože to v tom Španělsku vlastně dělám a proč jsem na Caminu. No a já poctivě trénovala španělštinu a užívala si kouzla okamžiku. Sušenky se povedly, musím si napsat o recept!
Měla jsem u nich full service, s večeří, postelí, sprchou, snídaní...co víc si přát? :) Nezapomenutelné setkání hned na začátku cesty. 

První fotky z cesty...
First pictures from the trip...
Las primeras fotografías del camino...

Černá ovce ;)
The black sheep ;)
La oveja negra ;)

A už je tady moře!!!
And here comes the sea!!!
Y viene el mar!!!

Tak o tohle bych přišla,
kdybych se držela "té správné" cesty.
I would lose this if
I kept walking on the "right" trail.

A o tohle taky. Která cesta potom opravdu je "ta správná"??
And this I would miss as well. Which way is "the right one" then??

Tady jsem pracovala a spala, dům s biopekárnou, Dvanáct kmenů.
Here I worked and slept, a house with an organic bakery. Twelve tribes.
Aquí trabajé y dormí, una casa con panadería ecológica. Doce tribus.