Indie, další krok na cestě poznávání (CZ)

Někdy se nám v životě stávají nečekané věci, třeba tak nečekané, jako pozvání na svatbu v Indii. A to navíc od kamarádky, se kterou jsem v kontaktu tak jednou ročně.

Zase nějaká znamení?

Ať už byste mě poslali na světě kamkoliv, jela bych s nadšením, že můžu objevit nové místo. A tak když přišlo to nečekané pozvání do Indie od mé kamarádky Alicie (Španělka, provdala se za Inda), probudila se ve mě touha využít příležitosti a nechat se vést osudem. Třeba je to ideální možnost jak prohloubit mé znalosti jógy a meditace, možná bych mohla zkusit i pobyt v ašrámu. Nebo pokračovat v objevování kávového světa? Možností se nabízela celá řada. Teď jen, myslím to opravdu vážně? Kde vezmu na letenku? A co tam budu skutečně dělat?

Rajastan, Bundi. Welcome to India! Opice a opičky najdete na každém kroku.

Dlouho jsem odkládala finální rozhodnutí, nakonec jsem cestu i zavrhla. Ale v lednu, když jsem přemýšlela, co budu dál dělat, mrkla jsem znovu ze zvědavosti na ceny letenek a bylo rozhodnuto. Cena letenky byla doslova neodolatelná, tak už nebylo na co se vymlouvat. A protože Indie je velká země, rozhodla jsem se, že si na ni nechám hned tři měsíce, bez ohledu na to, že vůbec netuším, co tam budu dělat. (Cena vycházela ještě lépe než na pouhý měsíc.)

Nervozita

O Indii se doslechnete tolik věcí, že vás to může od plánované cesty i odradit. To se málem stalo mně. Podrobné instruktážní emaily od Alicie, listování v příručce Lonely Planet, informace z cestovatelských fór i osobní zkušenosti kamarádů, vše napovídalo tomu, že Indie je výzvou. Z tolika informací mi šla hlava kolem, až jsem to málem chtěla vzdát. Tak jsem zavřela knížky i fóra, sepsala to nejnutnější a vzala si ty nejdůležitější rady k srdci a tím jsem skončila.

Rajastan, Bundi. Ani Lonely Planet vás nepřipraví na skutečné Indy. Hrozně rádi se fotí, nejen děti.

První dny

Díky kamarádce mé kamarádky v Česku jsem se dostala k výborným hostitelům v Dillí, kteří mě provedli mými prvními momenty v Indii. Už vyzvednutí večer na letišti mi hrozně pomohlo, ani nemluvím o zodpovězení spousty dotazů během prvních dnů, společné prohlídce památek v hektickém centru města a celkové uklidnění. Protože celé první dny jsem se probouzela s pocitem, že jsem se asi zbláznila.

Dillí. Díky místním průvodcům jsem začala poznávat uličky Dillí, některé skrývající skutečná kouzla. 

Dillí je zmatené město, obrovské, plné lidí, aut a jiných dopravních prostředků, občas i krásných památek, pouličních stánků se vším možným a bohužel i dotěrných taxikářů a jiných podivných pseudopomocníků, kteří se vás snaží ošálit (o tom si opravdu přečtete na každém diskusním fóru a je to bohužel pravda). Neznamená to, že by Indové byli takoví všichni, jen v Dillí je velká koncentrace těch, co se snaží vytěžit maximum z turistů bloudících tímto Babylonem.

Dillí. Jedna z nejdůležitějších znalostí je v Dillí jak a za kolik sehnat rikšu. Další je pak mít tu trpělivost, než se v přecpaném městě proplete tam, kam potřebujete.

(O Díllí připravím samostatný vstup.)

Rozkoukání se

Po několika dnech už jsem se cítila jistější a dokonce i vycházela na ulici sama. Dostala jsem se tak daleko, že jsem sama dojela metrem do centra a sešla se s kamarádem, prošla si okolí a ulovila si v turistickém centru nějaké mapy. Po týdnu přijel do Indie další ze svatebčanů, kamarád José ze Španělska. Byli jsme domluveni něco spolu procestovat, protože do oslav pořád zbýval asi týden. Na daleké cesty to nebylo, tak jsme navštívili sousední stát Rajastan plný paláců a pevností. (Jak ostatně napovídá i překlad jména – „raja“ = král; „stan“ = stát; takže stát králů...) Udaipur, Bundi, Jaipur. Na týden víc než dost. Chtěli jsme vidět víc, ale odmítli jsme se přesouvat na každou noc na nové místo. Hledat vlaková nebo autobusová spojení a hostely totiž zabere většinu času, který potom chybí na poznávání a vychutnávání samotné cesty.

Rajastan, Amer Fort. Rajastan byl turistický a horký. Ale stál za to. 

(Článek o procestování Rajastanu také bude!)

Den D – svatba

Pak to přišlo, sjeli se hosté a veselí mohlo začít. Byla jsem ve skutečnosti překvapená, jak málo nás bylo a to i na evropské poměry. Ze strany nevěsty bylo svatebčanů asi dvacet, když nepočítám její rodinu, tak nás, přátel s partnery, bylo deset. Cítila jsem se výjimečná, že jsem dostala pozvání právě já a byla jsem moc ráda, že jsem se na svatbu nakonec dostala.

Noida, blízko Dillí. Před samotnou svatbu musela nevěsta vytpět několika hodinové malování hennou a to v hrozném horku. Několikrát se opakovala fráze "pro krásu se musí trpět" :)

I přesto, že obřad byl indický, byl zkrácený na minimum (místo několikahodinového všechno trvalo jen hodinku a půl) a měl i své evropské prvky. Alicia například prohlásila, že pokud jí ženich nenavlíkne prstýnek a nepolíbí ji, tak svatbu nepovažuje za skutečnou. Vše probíhalo se spoustou emocí, za doprovodu muziky a spousty jídla. Na tak malý počet svatebčanů bylo pak až do očí bijící, kolik lidí se staralo o přípravy a obsluhu, a těch fotografů a kameramanů bylo kolem tolik, že to spíš vypadalo na natáčení Bollywoodského filmu.

Noida, near Dillí. Kamarádi pozvaní na svatbu ze strany nevěsty. moc nás opravdu nebylo. O to výjimečnější to celé bylo.

A co teď?

Po svatbě přišla ta chvíle. Co teď? Zůstala jsem sama a měla jsem se rozhodnout, jak strávím další dva měsíce v Indii. Tolik možností, že je těžké si z nich vybrat! Ale cítila jsem, že je čas na odjezd z Dillí a na cestu zase zpátky k mým vlastním myšlenkám. Takže, směrem do Rishikeshe, za jógou a meditací? 

A to se mi povedlo. Ještě se k tomu vrátím, ale díky dobrovolničení podobné systému Workaways pro jógovou školu Rishikul Yogshala mám čas na psaní. Ale hlavně, na lekce jógy a meditace s jejich učiteli. Začal totiž čtyřtýdenní intenzivní kurz pro instruktory jógy, tak se k nim můžu vetřít na lekce, za to, že tu pomáhám. škoda, že ho nemůžu dělat celý. Ale třeba příště. Aspoň už bych věděla, kam se přihlásit. nabídek je totiž tolik, že to jednoho dostane na kolena. Vždy je lepší mít osobní tip.

Uttarakhand, Rishikesh. Tak tak dobrá sice ještě nejsem, ale zatím nemám fotky, tak jsem si jednu ilustrační půjčila z Rishikul Yoshala.