Manizales (cz/en/es)

Náhodou mi v březnu vyšel týden volna, tak jsem neváhala a vydala se poznat kousek Kolumbie. Ozvala jsem se Barboře Dubecké, Slovence, která je na stáži v Manizales. A vypravila jsem se ji navštívit. Moc plánů jsem neměla, dojet a rozhodnout se, kam se všude podívám.

Cesta trvala několik hodin, ale měla jsem štěstí na příjemnou společnost. Řidiči jedné velké nejmenované autobusové společnosti mě bavili celou cestu a dokonce mě pozvali na oběd do V.I.P zóny určené právě řidičům dálkových autobusů.

Po několika přestupech do menších i menších dopravních prostředků jsem dojela do horského městečka Manizales (leží v nadmořské výšce 2 160 metrů) a potkala se s Barčou. Ta mi u nich na bytě poskytla nejen možnost útočiště, ale taky po dlouhé době možnost mluvit mou rodnou řečí. 

Následující den jsem sice vstala brzy a plná elánu k poznávání nového místa, ale počasí mě zase zahnalo do postele - pršelo. Vyrazila jsem až skoro odpoledne, kdy se déšť umoudřil a prošla město křížem krážem. Potkala jsem zajímavé lidi a potvrdila informaci z turistického průvodce - jediná rovná ulice je v tomhle městě hlavní třída, ostatní stoupají a klesají a pořád někam zatáčí. Člověk potřebuje být v kondici, aby žil v tomhle městě. 

Manizales není velký, přirovnala bych ho k Brnu. To mi připomínal také svým nábojem - mladí lidi, kavárny, zdálo se, že i kultura tady má své místo. Ale aby člověk opravdu poznal nějaké město, musí v něm žít déle než 36 hodin.

Druhý den jsem podle rad vydala do přírodní rezervace Recinto del Pensamiento. Moc lidí se tam nehrnulo, tak jsem měla tu krásu jen pro sebe. S průvodcem samozřejmě. Asi nejvíc mě fascinovali kolibříci všech možných druhů, velikostí a barev. Fascinovali mě natolik, že jsem skoro zapomněla fotit! Po příjemné procházce jsem si dala místní kafe a vydala se zpátky. Rozloučila jsem se se svou hostitelkou a nasedla na autobus do Salenta, malé vesnice uprostřed vyhlášené kávové oblasti.

_______________________________________________________________________________

I got an unexpected free week in March, so I set off for a non-planned trip to get to know Colombia and its beauties. I called to my friend, Barbora Dubecká, who is currently working as an AIESEC trainee in Manizales. And I went to visit her. Besides this initial destination I had no plans, I just knew I wanted to start there.

The bus trip was quite long, but I was lucky and had a nice company. The drivers were amusing me all the way and they even invited me to eat with them in a V.I.P zone of one restaurant (usually for bus drivers only).

After few changes of buses I finally arrived to Manizales - a mountain town in the altitude of 2160 metres and I met my friend Barbora. She not only offered me the chance to have a place to sleep, but I could speak my mother tong after a long time with her. 

The following day I woke up early, full of energy to get to know the new town, but the weather pushed me back to the bed - it was raining. I got out of the house almost in the afternoon when it stopped raining a bit and I wandered around the time. I met interesting people and confirmed one detail from the tourist guide - the only straight street is the main street in Manizales, the rest is quite sloped and curved. People living in this city have to be in a really good shape!

Manizales is not a big city, maybe like Brno. It reminded me of Brno also with its spirit - young people, cafeterias, culture. Even though one cannot really get to know a city in only 36 hours.

Next day I followed few recommendations and went to a natural reserve called Recinto del Pensamiento. There weren't many people that day so I had it all for myself, with the guide of course. The most fascinating was for me the bird-watching, or better to say hummingbirds-watching. They fascinated me so much that I almost forgot to take pictures. After a nice walk in the forest I had a local coffee and returned to Manizales. There I said goodbye to my host and took a bus to Salento, a little village in the middle of the coffee triangle. 

_________________________________________________________________________________

De un día a otro me salió una semana de vacaciones inesperadas. Decidí viajar para conocer un poco más de este país maravilloso. No tenía nada planeado, solo llamé a mi amiga Barbora Dubecká (también está en Colombia con AIESEC) que vive en Manizales si puedo venir. Me lo confirmó y yo fue a visitarla. No tenía más planes, estaba esperando con que me encuentro allá para seguir viajando. 

El viaje en el bus era bastante largo, pero no era aburrido por companía de los conductores. Estaban hablando conmigo todo el tiempo sobre diversos temas y aún me invitaron a comer con ellos en un restaurante en el camino (en la zona V.I.P donde puden comer solo los conductores).

Después de un par de trasbordes a otros buses llegué a Manizales - una pequena ciudad montanosa. La altura de Manizales es 2160 metros. Allá me encontré con Barbora, que me ofreció no solamente un colchón para dormir, pero una oportunidad agradable de hablar mi propio idioma.

El siguiente día me desperté temprano, animada para ir a conocer la ciudad, pero pronto me regresé a la cama. Estaba lloviendo. Salí de la casa después del medio día cuando ya no estaba lloviendo tanto para conocer la ciudad. Encontré gente interesante y me aseguré sobre un detalle de guías turísticas - la única recta calle en Manizales es la avenida principal. Los demás son empinadas y llenas de curvas. La gente que vive en esta ciudad tiene que estar en muy buen estado físico!!

Manizales no es una ciudad grande, se parece a Brno. Me recordaba a Brno también con si espíritu - gente jóven, estudiantes, cafeterías, cultura. Sin embargo un no puede conocer una ciudad de vivir allá sólo 36 horas.

El día siguiente seguí algunas recomendaciones y fui a una reserva natural que se llamaba Recinto del Pensamiento. No había mucha gente allá y yo tenía todo el parque para mí sola. Pues, más o menos, con los guías por supuesto. Lo que me fascinaba más de todo era el mirador de colibríes. Aún se me casi olvidó tomar fotos. Después de una linda caminata en la selva tomé un café y regresé a Manizales. Allá me despedí con mi amiga y cogí un bus para Salento, un pequeno pueblo en el eje cafetero.

Manizales z okna, druhý den a skoro ani neprší...
Manizales from the window, the second day is almost not raining...
Manizales de la ventana, el cegundo día ya casi no llueve...

Exelentní kavárna!
Excellent café!
Exelente cafetería!

Z návštěvy přírodní rezervace, průměrná nadmořská výška cca 2100 metrů.
From the visit of a natural reserve, average altitude about 2100 meters.
De la visita de una reserva natural, altitud promedio de 2.100 metros.

Lulo - z tohohle ovoce jsou výborné džusy, i když se nezdá.
Lulo - the juice from this fruit is very good, even though it might not seem so.
Lulo - el jugo de esta fruta es muy rico, aunque no parece.

Pozorování kolibříků - bylo jich hodně a různých druhů,
jen na fotkách mám ty nejodvážnější, co byli nejblíž.
Watching hummingbirds - there were many of them,
but on the pictures I have only the bravest ones.
Mirando colibríes - habían muchos,
pero en las fotos tengo solo los más valientes.

Deštný les. Zajímalo by mě, kolik rostlinných druhů
by se tady na tomhle kousku země napočítalo...
Cloud forest. It would be interesting to know
how many plant species one can find on this piece of land...
Bosque de niebla. Sería interesante saber
cuantas variedades de plantas se encuentran en este pedazo de tierra...

Jedna s Terezkou
One pict with Terezka
Una foto con Terezka

Motýl, kterému zapomněli domalovat křídla.
A butterfly to which they forgot to paint the wings.
Una mariposa a cuál la olvidaron pintar las alas.

Japonská zahrada, na jejímž budování se podíleli japonští příznivci parku.
Japanese garden, the cration of which participated the Japanese fans of the park.
El jardín Japonés, cuya creación participaron los amigos japoneses del parque.

Jedna z mnoha orchideí.
One of the many orchids.
Una de las muchas orquídeas.

Tahle je pro moji mamku.
This one is for my mom.
Esta es para mi mamá.

Po návratu z přírodní rezervace jsem vylezla na vyhlídkovou věž.
Odtam jsem se dívala na Manizales a chvíli rozjímala.
After returning from the natural reserve I climbed up a lookout tower.
I watched Manizales from there and meditated for a while.
Después de regresar de la reserva natural subí a un mirador.
Miré Manizales desde allí y piensé por un rato.