Tak jsme se vydaly na cestu...Původně jsme před lety plánovaly nějakou tu Provance, možná nějaký malý road trip po jižní Evropě, ale nakonec všechno dopadlo jinak. Osud tomu chtěl (to se vždycky říká, že?) a já se plánovala vrátit do Kolumbie. A mamka se rozhodla jet se tam podívat se mnou. Nevím, jestli šlo o cestovatelské touhy, nebo o rodičovskou nejistotu, kdeže to vlastně žiju, ale jedno nebo druhé určilo cíl naší společné cesty.
Opava – Praha vlakem, s večerní zastávkou u mého bratra a psychickými přípravami na cestu. Další den let Praha – Madrid a první „cizí země“. Ochutnávka vína a „jamónu“, první cestovatelské chvíle a první noc v hostelu.
Madrid – New York – Bogota byl celkem náročný let, se spoustou bezpečnostních kontrol, razítek do pasů a otázek. Do Bogoty jsme dojely celkem vyčerpané. A pomalu nám oběma bylo jasné, že cestování není jen o rozzářených fotkách a dobrém jídle, ale také o dlouhých hodinách strávených v dopravních prostředcích, nedostatku pití, umělém jídle a únavě.
V Bogotě se nás ujal můj výborný kamarád Luis Miguel – LuisMi, te amo, nos preparaste una bienvenida exelente!! Jednodenní zastávka v hlavním městě a pro mámu první srážky s úplně odlišnou kulturou.
_________________________________________________________________________________
So we hit the road...Originally we planned few years later to set off for a trip to Provance or to do some small road trip around south Europe, but at the end all turned out differently. As the life wished I planned to return to Colombia. And my mom decided to go with me and have a look. I am not sure if it was her newly woken desire to travel or the insecurity of where and how I live, but here she was, prepared to go.
Opava – Prague by train. And with a warm welcome of my brother and some more psychological preparations for the trip. The next day we took a flight Prague – Madrid and we arrived in the first „foreign country“. Trying some wine and Spanish „jamón“, spending the first nigt in a backpackers hostel we were getting used to be travelers.
Madrid – New York – Bogota was quite an exhausting flight with many security checks, passport stamps and questions. We arrived in Bogota quite tired and soon we were both aware that travelling is not just a bunch of happy photos with great food and bright smiles, but that it’s also about long hours spend in different types of transport vehicles with almost no water, kind of plastic food and exhaustion.
My dear friend Luis Miguel gave us the warmest welcome in Bogota - – LuisMi, te amo, nos preparaste una bienvenida exelente!! One-day stop in the capital and for my mom the first meeting of a completelly different culture.
_________________________________________________________________________________
Y así empezamos...Al principio planeamos por un par de anos de irnos a un viaje mochilero por sur de Europa, o de pronto un road trip, pero al final todo salió diferente. Yo iba a regresar a Colombia. Y mi mamá decidió irse conmigo y visitar este país. No estoy segura si se despertaron sus deseos viajeros o si solamente eran preocupaciones de mamá. La razón ya no importa, estuvimos preparadas para despegar.
Opava – Praga en tren. Y con una bienvenida bonita de mi hermano. Un poco más de preparación psichológica y el siguiente día ya tomamos el avion Praga – Madrid y llegamos al primer país „extranjero“. Bebiendo el vino tinto y comiendo jamón, durmiendo la primera noche en un hostal de mochilleros y descansando del trayecto largo.
Madrid – New York – Bogota fue un vuelo largo y cansante con muchos controles de seguridad, sellos en pasaportes y preguntas. A Bogota llegamos super cansadas y para todos que creen que viajar s solamente visitar lugares cheveres les tengo una mala noticia – es también pasar horas y horas en aeropuertos, en aviones, buses, trenes.
Mi querido amigo Luis Miguel nos dió una bienvenida bonita en Bogota- – LuisMi, te amo, nos preparaste una bienvenida exelente!! En la capital pasamos solo un día y para mi mamá era el primer momento de encuentro con una cultura totalmente distinta.
 |
| Dagmar (máma, mom, mamá) |
Luis Miguele,kluk z reklamy, první útočiště v tom velkém světě, soukromí, postel, konec zlého snu.
OdpovědětVymazatJsem tak vyděšená ze všech těch kontrol,nekompromisních úředníků na letištích, vyčkávání ,odbavování, že nejím, nepiju, nesměju se a špatně spím.....
.....z cestovního deníku:" První noc v Kolumbii - probudila jsem se .Necítím se vůbec dobře.Pohled do zrcadla mě přesvědčil, že všechny moje pocity jsou správné.Zarudlé tváře,oteklé oči,suché rty, jestli teď onemocním zůstanu Terezce pro starost, přecenila jsem se, byla to chyba,tohle není pro mě....zlatá Provanse "
Máš pravdu Terezko,nejvíc jsem chtěla poznat,čím se ti ta Kolumbie dostala tak pod kůži a zrovna v Bogotě jsem to vůbec nechápala...... Dag.mám.