Cestou necestou: Santiago (cz/en)

V Santiagu jsem nakonec zůstala necelé tři dny. Měla jsem to štěstí, že mě u sebe ubytovala kamarádka z Finska (Finka), která už několik let v Santiagu žije a studuje. Sara. Milá hostitelka s neskutečnou hyperaktivní siamskou kočkou :)

První večer, kdy jsem se odpojila od své skupinky poutníků, si mě vyzvedla jiná dobrá duše - moje španělská kamarádka Kris, kterou jsem také potkala ve Finsku během svého erasmáckého pobytu. Díky večeru stráveného s ní jsem měla jednak čas vstřebávat uplynulou cestu (to když jsem jí o ní vyprávěla) a jednak se pomalu vracet "do reality". Asi jako po návratu z letního tábora, na který se ale pravděpodobně už další rok nevrátíte. Plná dojmů, smutku z loučení, ale i radosti ze setkání s kamarádkou, kterou jsem několik let neviděla, jsem popíjela večerní pivko.

Několik postřehů z doby strávené v Santiagu - univerzitní knihovna byla během zkouškového období otevřená do jedné nebo do dvou v noci a byla plná! Zajímavý zážitek...Camino nikdy nekončí - úplnou náhodou jsem se opět setkala s Krysztofem a Ewou v katedrále, konečně jsme si vyměnili kontakty a dali si spolu kafe. Byla to spousta drobných náhod, která nás opět svedla dohromady. Nebo to tak prostě mělo být...V ulicíh Santiaga jsem znovu potkala Beatrice a Jacquese a to mě utvrdilo v tom, že se s nimi ještě setkám. Se všemi. Že loučení nebylo definitivní.

Jeden z večerů jsem strávila procházením města a pozorováním všeho toho ruchu, zapisováním poznámek do deníku a myšlenkami na další cestu.

Nechtělo se mi odjíždět. Santiago mě oslovilo, ale je načase vydat se na jih. Do Granady. A zakončit tak moji cestu po Španělsku splněním několik let starého slibu, který jsem dala Betovi, že se za ním zajedu do Andalusie podívat.

__________________________________________________________________________________

At the end I stayed in Santiago for three days. I was very lucky with my host - my Finish friend (we met in Finland) who lives and studies in Santiago. Sara. Very nice hostess with the most incredible and hyperactive Siamese cat. :)

The first evening when I left my "Camino" group another great friend of mine picked me up - my Spanish friend Kris (also her I met in Finland during my Erasmus). Thanks to the evening spent with her I had the chance to digest all the things which I experienced on the Camino (when I was telling her all the stories) and I could also slowly return to reality through listening to her stories. I felt like after a return from a great summer camp to where, you know, you will never go back. Full of impressions, sadness of parting, but also joy of the reunion with a friend I hadn't seen for years I was drinking the beer.

Some remarks from Santiago - the university library was open till 1 a.m. during the exam period and it was full! Interesting...The Camino never ends - just by complete accident I met again with Krysztof and Ewa in the cathedral, finally we could exchange the contact details and we had a coffee together. It was a bunch of little coincidences which brought us together. Or it was simply meant to be...In the streets of Santiago I Jacques and Beatrice again and this reassured me that I would meet them again in the future. With all of them. It affirmed me that the parting wasn't final.

One of the evenings I spent wandering through the city, watching all the buzz, writing notes to my diary and thinking of my next steps.

I didn't want to leave. I started to like Santiago, but it was time to go south. To Granada. And end my trip around Spain there, by fulfilling few years old promise I gave to Beto that I would visit him once in Andalucía.