27. 9. 2012

About a year ago.../Asi před rokem... (en/cz)

I think that you might be getting bored - there is not much new on my blog. The truth is, I haven't had that much time to sit down and write something and last days I haven't been really in the mood to take pictures. 
Even though there are already many stories to tell. I promise next week I will write some :)

But recently my friend Jirka reminded me of what we did last year about this time - we decided to see the sunrise from Praděd, the highest peak of Jeseníky mountains (1492 m). What we planned to do was walk through the night and end up watching the sunrise. What we actually did was sleeping for few hours close to Praděd, waking up around 5 a.m. and reaching Praděd just before the sun woke up. 

Here are some pictures with memory of the autumn in Czech and I hope Jirka will add some of the stories from the trip ;) (What was the name of the liqueur we drunk at Švýcárna??)
_________________________________________________________________________________

Myslím, že už se asi nudíte - nic moc nového na blogu není. Pravdou je, že jsem v posledních neměla moc času na psaní a bohužel jsem neměla ani moc chuť fotit.
A to i přesto, že i za tu krátkou dobu mám spoustu příběhů k vyprávění. Ale slibuji, že příští týden už něco napíšu :)

Nedávno mi kamarád Jirka připomněl, co jsme podnikali loni touto dobou - rozhodli jsme se, že se podíváme na východ slunce z Pradědu. Měli jsme v plánu noční pochod zakončený pohledem na východ slunce. Nakonec jsme ale přespali kousek pod Pradědem a po pár hodinách odpočinku a vstávání v 5 ráno, jsme nakonec vylezli na Praděd těsně před tím, než se vzbudilo sluníčko. 

Přidávám několik fotografií z výletu se vzpomínkou na podzim v ČR a doufám, že Jirka přispěje svými komentáři a příběhy z výletu ;) (Jak se jmenoval ten likér, co jsme pili na Švýcárně??)

Many trips start at the train station..
Mnoho výletů začíná na vlakovém nádraží...
Jirka doesn't really like cablecars, does he? :)
Jirkovi se lanovky asi moc nelíbí :)
Views...
Výhledy...
...and more views.
...a další výhledy.
I think that at the end he liked it.
Myslím, že nakonec se mu to líbilo.
Self-portrait
Autoportrét
Blueberries, everywhere.
Borůvky, všude.


The sun was slowly seting.
Slunce pomalu zapadalo.
The shadows in the forest become longer.
Stíny v lese se prodloužily.
In the morning before the sunrise.
Ráno před úsvitem.
And during the sunrise.
A za úsvitu.
Praděd
The White Opava waterfalls.
Vodopády Bílé Opavy.



18. 9. 2012

Doma/Home (cz/en)

Jen pár snímků od nás, abyste věděli, kde bydlím. Můj pokojík je tak malinký, že se nikam nevejdu s foťákem, abych ho vyfotila, tak se budete muset obejít bez toho :)
________________________________________________________________________________

Just few pictures from the appartment so that you know where I am living now. My room is so tiny that I cannot fit anywhere with the camera to take picture of it. So you will have to survive without it :)


Balkon.
S houpací židlí.
With rocking chair.
Jídelna.
Dining room.
A park, kterým denně chodím do práce :)
And a parque through which I daily pass
on my way to work. 


15. 9. 2012

Giron (cz/en)

V pátek jsme se se spolubydlící Vayou (Řecko) rozhodly využít volního půldne a vyrazit do nedalekého městečka Giron. Přidala se k nám kamarádka Marinelly (Kolumbie). Trochu jsme se povozily autobusem, než jsme vystoupily na správném místě a pak už jsme si jen užívaly atmosféru téhle vesnice se zachovalou koloniální architekturou. Měly jsme štěstí, zrovna probíhaly slavnosti, tak byla vesnička barevná a plná lidí...Dobře, to zní až příliš idylicky. V některých chvílích tam na mě bylo až moc hluku a moc lidí. Taky slunce nás ten den nešetřilo a i když jsme byly od Bucaramangy vzdálené jen 20 minut jízdy busem, slunce pražilo mnohem více. 
________________________________________________________________________________

On Friday me and Vaya (my Greek flatmate) took advantage of our rather free program and we decided to go to Giron during the morning. Marinelly, a Colombian friend, decided to accompany us. We took a little longer ride on the bus before we finally found where we need to get off and then we just enjoyed the atmosphere of the village with restored colonial architecture. We were lucky, there were local festivals these days, and because of that the village was full of colours and people...Well, this sounds way too optimistic. At some moments there was too much noise and too many people for me. Also the sun was shining a lot and even though we were just 20 minutes by bus from Bucaramanga, one could feel the difference in the temperature.

Giron 
Okolí Gironu.
The surroundings of Giron.
Vaya Kaskani, moje spolubydlící a blízká kamarádka. Řekyně.
Vaya Kaskani, my flatmate and close friend. Greek.
Marinelly. Jedna z mých kolumbijských kamarádek a můj průvodce. :)
Marinelly. One of my Colombian friends and my guide. :)

Chcete se vyfotit na koníčkovi?
Would you like to have a photo on a horse?
I v tom vedru se všude prodávaly převážně sladkosti, velice sladké sladkosti...
In spite of the heat the sweets were sold everywhere, very sweet sweets...
Jeden z mých modelů.
One of my models.
S kamarádem.
With his friend.

Ulice Gironu.
Streets of Giron.
Kromě sladkostí se prodávalo maso, grilované, smažené, tučné maso.
Except the sweets also meat was sold everywhere - grilled, fried, fatty.

Hlavní náměstí s kostelem.
The main square with a church.
Nejsem si vůbec jistá, jestli jsou holky šťastné, že je pořád fotím...
I am not sure at all if the girls are happy
that I am taking pictures of them all the time...

Marinelly s něčím příšerně sladkým.
Marinelly with something awfully sweet.
Ona se na to zjevně moooc těšila.
Obviously, she was very happy about that.
Ale...opravdu??? Otrava cukrem jistá :D
But...seriously??? Sugar poisoning for sure :D
Měli tam kupu všelijakých podivných sladkostí, co říkáte na ty barvy? :)
They had there a bunch of suspicios sweet stuff,
what do you think about the colours? :)

Mnohem klidnější boční náměstí.
Other square, much calmer one.
S Julieth, která se nás potom průvodcovsky ujala
a spolu se svojí sestrou nás vzaly na oběd.
With Julieth. She was our guide later on
and together with her sister she took us for a lunch.

Pane, mohu si vás, prosím, vyfotit?
Sir, can I, please, take a picture of you?

7. 9. 2012

První týden/ the first week (cz/en)

A mám za sebou první týden. Uteklo to poměrně rychle, určitě tedy rychleji, než bych čekala. Pocity? Jako bych tady byla celý měsíc, ne jen jeden týden. Jsem za tu chvilku obklopená hromadou lidí - nejde ani tak o to, že jsou tady lidé kamarádští a otevření, ale dost tady platí "kamarád mého kamaráda je i můj kamarád", takže úplně stačí, když vás někdo někam vezme poprvé a pak už se to všechno hromadí a kupí...A proto mi připadá, že jsem tady mnohem déle, a je to příjemné. 

Co se týče práce, tak ta pořádně ještě nezačala. Ano, mám zatím pořád ještě prázdniny. V jazykovce se kurzy teprve rozjíždějí, zatím si připravuji materiály a neustále jim nutím nějaké své nápady na to, jak by kurzy mohly vypadat. V pondělí začínáme se vstupními testy a pak bych už snad mohla učit. Nejsem blázen, jen se na to těším. Nebaví mě "flákat se" tak prvoplánově. I volno si člověk musí zasloužit. Mezitím se tu a tam poptávám a možná budu mít i nějaké to doučování. Když už, tak pořádně, ne?

Ze spousty věcí mám smíšené pocity - první dny jsem si velice rychle začala připadat jako hlupák plný předsudků. Přijela jsem do Kolumbie s očekáváním "zaostalé a divoké" země (s nadsázkou) a každý z těch prvních dnů se mi potvrzovalo, že jsem nemohla být dál od pravdy. Život jako kdekoliv jinde ve větším městě. Obchody plné podobného zboží jako u nás, možná trošku divočejší doprava a rozdrbanější silnice a chodníky (v závislosti na čtvrti), ale jinak, jinak žádná divočina. Rozdíly se začaly projevovat až postupně a po troškách - například při první návštěvě centra města, kam jsem se musela jít nahlásit na imigrační. Jak jsem se přibližovala k centru, budovy vypadaly víc a víc schátrale (ale ruiny to taky nejsou!) a celková atmosféra se měnila (více lidí, větší chudoba, více pohledů...) a já jsem pochopila, že tohle město má dvě tváře. V ohrožení jsem si nepřipadala, snad jsem si jen držela tašku blíž u těla. Ale moje výška tady budí respekt a pořád se cítím bezpečněji než při večerní procházce brněnským Cejlem. A ani tam mi to nepřijde tak nebezpečné...

Jako hlavní problém mi připadá fakt, že si nemůžu jen tak volně vyrazit s foťákem, je příliš velký a nápadný a snadno by "se mohl ztratit". Tak jsem na příležitost musela čekat pár dní, kdy si na mě a moji řeckou spolubydlící udělal čas kamarád a vzal nás do města. Chudák, pořád se rozhlížel a otáčel a sledoval situaci kvůli potenciálnímu nebezpečí krádeže. Ale my, já a Vaia, jsme spokojeně fotily kolik se za toho poprchávání dalo.

Nene, centrum nebude místo, kam budu vyrážet každý den. I když má svoje kouzlo. Ale na mě je tam moc lidí, moc velký ruch a člověk musí být stále ve střehu. 

To je asi prozatím největší rozdíl co se týče města - centrum tak, jak ho známe z většiny evropských měst, tady neexistuje. Hlavní nákupní zóny jsou v úplně jiných čtvrtích a centrum je nejrušnější, ale taky jedna z nejchudších částí města.
---------------------------------------------
And the first week is over. The time flew too fast, definitely faster than I expected. Feelings? Like I was here already the whole month, not just one week. During these few days I am surrounded by many people - yes, the people here are open and friendly, but that’s not it. Mostly it’s because here more than anywhere else applies that “friend of my friend is my friend as well”, so it is enough to be introduced just once and then it cummulates and piles...And that’s why it feels like I have been here much longer and it’s a nice feeling.

Regarding the job - it hasn’t really started yet. Yes, I am still having holidays. The clases are just about to begin at the language institute, so far we are preparing the materials and I am constantly imposing on them some of my ideas of how the courses could look like. We are starting on Monday with the entrance tests and then I could perhaps start the classes. I am not crazy, I am just looking forward to that. I do not enjoy doing nothing. One must deserve also the holidays. In the meanwhile I am every now and then asking people and I might have some individual classes. 

I have mixed feelings from many things so far. During the first days I started to feel like an idiot full of prejudice very soon. I arrived to Colombia with the expectation of “an undeveloped and wild” country (with exaggeration) and every single one of the first days was proving how wrong I was. The life here is like a life in any other bigger city. The shops full of things similar to ours, maybe the traffic here is a little bit more crazy and the streets and the sidewalks and more broken (depending on the part of the city), but besides that no wilderness. I started to notice the biggest differences a bit later, little by little. For example the first visit of the city centre where I needed to go to register myself in the immigration office. The closer I was coming to the city centre the more shabby the buildings were (but neither they are ruins!) and all the atmosphere was changing (more people, more poverty, more looks,...) and I understood that this city had two faces. I was not feeling at risk, I just might have hold my bag tighter. But the fact that I was tall creates respect and I was still feeling safer than on an evening walk through Cejl in Brno. And even there it doesn’t feet that dangerous... 

The biggest problem for me is the fact that I cannot so easily go out with my camera, it’s too big and noticeable and it could easily “get lost”. So I had to wait to the opportunity for few days when my friend made time for me and my Greek flatmate and took us downtown. Poor guy, he was frightened all the time turning his head over and checking the situation considering the possibility of theft. But we, me and Vaia, were happily taking pictures as much as we could in the drizzle.
No, the city centre will not be a place where I go every day. Nevertheless it has it’s enchantment. But for me there is too many people, too much bustle and one has to be alert all the time. 
For now it’s probably the biggest difference concerning the city - downtown as we know it in most of the european cities doesn’t exist here. The main shopping areas are in completely different quarters and the city centre is the busiest but also one of the poorest parts of the city.
Zrovna, když se člověk vydá do města s foťákem, prší...
Just when one goes out to take pictures, it's raining...
Ulice plné mopedů a taxíků.
The streets full of mopeds and taxis.
Konečně! Našli jsme příjemnou kavárnu.
Finally! We found a nice cafe.
Užíváme si.
Enjoying.
Kdyby chtěl někdo zapomenout, jak vypadám :)
In case someone would like to forget how do I look like :)
Tenhle podivný zvyk s botami znáte? Víte někdo, co to znamená?
Do you know this crazy shoe-habit? Does someone know what does it mean?
Bucaramanga downtown.
Centrum města.
Even more downtown.
V obchodě se spoustou nádherných náušnic a věciček
mě nejvíc uchvátila tahle kočka.
In a shop full of beautiful earings and thingies
 this cat fascinated me the most.
Pózovala jako skutečná profi modelka, jen světlo bylo špatné.
She posed like a real model, just the light was not good.
Noční procházka naší čtvrtí.
Night walk around our quarter.
Pohled na město po ránu ze střechy našeho domu, kam chodím cvičit jógu.
Morning views of the city from a rooftop where I practice yoga.