29. 8. 2012

Opava - Praha - Madrid - Bogota - Bucaramanga (cz/en)

Tak jsem se vydala na cestu. Nejdřív to začalo docela nevinně, jako každá jiná cesta do Prahy. Díky tátovi jsem si ušetřila cestou opavskou městskou hromadnou dopravou a naložila se i s batohy přímo do spěšného vlaku do Ostravy. Tam jsem přesedla na Pendolino a pohodlně dojela do Prahy. Batohy jsem odložila do úschovny a vyrazila na setkání se sestřenicí a bráchou na Václavák. Cestou jsem dokonce našla i hodinářství a maminčiny hodinky mohly po výměně baterky opět začít tikat a doprovodit mě do světa.

S Martinou i Tomášem jsem strávila příjemné dvě hodinky, dala si čočku na kyselo, potom jsme se rozloučili a já jsem se vydala na nádraží. S vyzvednutými batohy jsem potom počkala na Stevena, kamaráda, který mě zavezl na letiště. A protože on i jeho kamarádka měli hlad, stavili jsme se cestou do milé české trojkové hospůdky, kde jsem si dala druhý oběd - dva švestkové knedlíky. S Kofolou.

Na letiště se se mnou přijela rozloučit nejen kamarádka Verča Wollnerovic, ale dokonce i její brácha přijel. Dali si se mnou kafe a pak už jsme se před bezpečnostní kontrolou opravdu museli rozloučit.

Moc děkuji všem, že díky nim Praha nezůstala jen pouhou zastávkou, přestupní stanicí.

Do Madridu jsme doletěli bez problému a s námi i můj batoh. Po vyzvednutí jsem se metrem dopravila za Marií a po odhození zavazadla a rozdání dárků (Respekt, český chleba a tvarůžky) jsme se společně s ní a Guillermem vydali do ulic. Prožila jsem si mírný teplotní šok, protože v Madridu bylo o dobrých 10 stupňů více. Po příjemně stráveném večeru už se nedalo nic dělat a byl čas jít spát.

Další den ráno po snídani mě Marie doprovodila skoro až na letiště, i když posledních pár stanic jsem už dojela sama. Naštěstí jsem dorazila s předstihem, Madridské letiště, respektive terminál 4, byl pro mě novinkou a trochu jsem se tam zpočátku motala. Ale nakonec všechno proběhlo hladce a na let do Bogoty jsem byla včas odbavená a nachystaná v odletové hale.

Cesta byla dlouhá a docela se vlekla...Ale nakonec se po těch deseti hodinách ve vzduchu, několika občerstveních a dvou filmech dovlekla až do konce. A byla jsem v Bogotě. A je docela zima. Tam pro razítko do pasu, odevzdat jakési prohlášení, vyzvednout batoh a proplést se k jinému terminálu. A čekání na poslední let - konečně do Bucaramangy. Musím říct, že za tu dobu, co si tak lítám po Evropě, jsem takové turbulence málokdy zažila, holt hory dělají svoje.

A jsem tady! Teplotní kopanec dostanu i tentokrát, oproti Bogotě velký rozdíl, je tady podstatně tepleji.
-----------
So I set out on the trip. The beginning was very innocent, just like another trip to Prague. Thanks to my dad I didn't have to use the public transport in Opava and loaded myself with the back-packs directly to the express train to Ostrava. There I changed to Pendolino and comfortably arrived to Prague. I left the back-packs in the train station and went to meet my cousin and my brother on Václavák. I was even that lucky that I found watchmaker's on my way and my mom's watch could start ticking again and accompany me on my trip around the world. 

I spent nice two hours with Martina and Tomáš, ate lentils "Czech style", then we said good-bye and I went to the railway station. I picked up my luggage and waited for Steven, a friend of mine, who took me to the airport. And because he and his friend were hungry, we stopped in a very nice typical Czech pub and I had my second lunch - two plum dumplings. With Kofola. 

On the airport I met my friend Veronika Wollnerová and her brother. We had a coffee together and then I really needed to tell them good-bye and go to the security control.

I would like to thank to all the people thanks to which the Prague wasn't just a transition point.

We arrived to Madrid without any problems and with us my back-pack as well. After I picked it up I took the metro and went to meet Marie. Then I gave her the presents I brought - a magazine Respekt, a Czech bread and the typical Czech smelly cheese "tvarůžky". After all that we went out for a glass (or two) of beers with Marie and Guillermo. Here in Madrid I had a little thermal shock - it was about ten degrees more there. After the pleasant evening there was just the time to go to bed. 

The next day in the morning Marie accompanied me almost to the airport, even though the last few stations of metro I went on my own. Fortunately I was there soon enough, because the airport, or more precisely the terminal 4, was new for me and I was a bit lost at the beginning. But everything worked out just fine at the end and I checked in on time and was ready for the flight to Bogota on the departure hall. 

The trip was quite long...but at the end, after the ten hours n the air, some refreshment and two movies we arrived to Bogota. And it was quite cold there. I needed to get the stamp in the inmigration office, hand over some declaration, pick up my back-pack and find another terminal. Then I waited for the last flight - finally the one to Bucaramanga. I have to admit that after the flights I have experienced while traveling around Europe, I haven't really experiences such turbulencies as I did on the flight just after Bogota. Well, mountains. 

And here I am. I get again the thermal kick - it is so much warmer here comparing to Bogota.

On the road again...


24. 8. 2012

Colombia (cz/en)

Kolumbie - jsem zase o krok blíž k tomu vstoupit na její půdu. Jak jsem se vlastně dostala ke Kolumbii a proč právě tato země?

Když jsem před rokem a půl zažívala tak trochu existenciální krizi (někdy v průběhu psaní diplomky a úvahami nad koncem školy), uklidňovala jsem se vymýšlením plánů co dál po státnicích. Aniž bych samozřejmě uvažovala, že by se tyto plány mohly někdy realizovat. Jedním z nich byla Svatojakubská cesta, na kterou jsem se chtěla vydat hned, jak to dovolí počasí (hlavně ne hned v létě!). No a potom, potom že bych se ještě mohla vydat nazkušenou do světa. Za praxí a za poznáním.

Do těchto plánů mi vstoupila náhoda a přihrála mi devítiměsíční (taky vnímáte tu ironickou podobu s délkou těhotenství?) pracovní zkušenost na univerzitě. Práce mě obohatila, ale zároveň utvrdila v názoru, že se chci ještě vrátit k původním plánům - dokud mi to umožňuje věk a dokud mě to do světa táhne a nic mě doma nedrží.

Tak jsem se rozhodla dát výpověď. V březnu 2012 jsem rozvázala svůj pracovní poměr a v polovině dubna se vydala na cestu do Španělska. O tom se můžete dočíst v předchozích příspěvcích na blogu.

Už od podzimu jsem začala zjišťovat, jakého programu, výměny nebo jiné poťouchlosti bych se mohla zúčastnit a dostat se tak do zahraničí. A narazila jsem na AIESEC, studentskou organizaci zajišťující pracovní stáže po celém světě, i pro absolventy. A zkusila jsem je kontaktovat. Dopadlo to tak, že jsem si po návratu ze Španělska našla přes AIESEC stáž v Kolumbii, jako učitelka angličtiny na jazykové škole. A postupně jsem se propracovala k vyřízení všech formalit a příští týden odlétám. 

Jinak k výběru této konkrétní země vedl řetězec náhod, který by bylo příliš dlouhé popisovat, ale utvrdil mě v jednom - je to ta správná, ať už to znamená cokoliv.

Takže, od příštího týdne mě následujících 12 měsíců najdete v Kolumbii, v městě, které se jmenuje Bucaramanga. Najděte si ho na mapě :) Až budu vědět přesnou adresu, napíšu vám ji a můžete mi poslat pohled. Ty já dostávám moc ráda. A když mi na něj napíšete svoji adresu, pošlu vám jeden zpátky :)
------------
Colombia - one step closer to get there. Are you asking why Colombia?

A year ago, when I was having my small existential crisis (some time during the work on my final project and between thoughts of the end of the school), I was trying to find comfort in making up plans what to do after my graduation. Without seriously thinking that I would ever realize them. One of the dreams was the Saint Jacob's way, which I wanted to start as soon as the weather allows it (especially not in summer!). And after, I was thinking, I could go abroad. To get work experience. To get to know the world.

These plans were interrupted by a coincidence and I was offered a job. It ended as a great nine-months long work experience (do you also see the similarity with the lenght of pregnancy?) at university. The job enriched me, but at the same time affirmed me to stick with the original plans - until I get too old and until something keeps me from going abroad.

So I decided to give a note. In March 2012 I left the job and in the middle of April I went to the trip to Spain. You can read more about that on my blog.
Already from the autumn I was checking the options for different exchange programs and internships which would help me to get abroad. And I found AIESEC, a student organization managing internships also for the graduates. I contacted them and it turned out that after my return from Spain I found over AIESEC an internship in Colombia, as a teacher of Enslish in a language school (yes, I am aware that it's not perfect, but I will do my best). Step by step I worked out all the paper work and I am flying next week. 

By the way, the choice of this particular country was made by many small coincidences and it would be too long to describe them all. But it reassured me in one thing - it is the right country, whatever it means.

So from next week on for the following 12 months you will find me in Colombia, a city called Bucaramanga. Find it on a map :) As soon as I know the escat address, I will write it to you and you can send me a postcard. I love postcards. And if you add your address, I will send one back to you :)

K plánování cesty a přemýšlení o novém směru patří kafe, zápisník a tužka
I have little frinds for my planning, planning of a new roads, a notebook and a pencil
Sbaleno??
Packed??