Tak jsem se vydala na cestu. Nejdřív to začalo docela nevinně, jako každá jiná cesta do Prahy. Díky tátovi jsem si ušetřila cestou opavskou městskou hromadnou dopravou a naložila se i s batohy přímo do spěšného vlaku do Ostravy. Tam jsem přesedla na Pendolino a pohodlně dojela do Prahy. Batohy jsem odložila do úschovny a vyrazila na setkání se sestřenicí a bráchou na Václavák. Cestou jsem dokonce našla i hodinářství a maminčiny hodinky mohly po výměně baterky opět začít tikat a doprovodit mě do světa.
S Martinou i Tomášem jsem strávila příjemné dvě hodinky, dala si čočku na kyselo, potom jsme se rozloučili a já jsem se vydala na nádraží. S vyzvednutými batohy jsem potom počkala na Stevena, kamaráda, který mě zavezl na letiště. A protože on i jeho kamarádka měli hlad, stavili jsme se cestou do milé české trojkové hospůdky, kde jsem si dala druhý oběd - dva švestkové knedlíky. S Kofolou.
Na letiště se se mnou přijela rozloučit nejen kamarádka Verča Wollnerovic, ale dokonce i její brácha přijel. Dali si se mnou kafe a pak už jsme se před bezpečnostní kontrolou opravdu museli rozloučit.
Moc děkuji všem, že díky nim Praha nezůstala jen pouhou zastávkou, přestupní stanicí.
Do Madridu jsme doletěli bez problému a s námi i můj batoh. Po vyzvednutí jsem se metrem dopravila za Marií a po odhození zavazadla a rozdání dárků (Respekt, český chleba a tvarůžky) jsme se společně s ní a Guillermem vydali do ulic. Prožila jsem si mírný teplotní šok, protože v Madridu bylo o dobrých 10 stupňů více. Po příjemně stráveném večeru už se nedalo nic dělat a byl čas jít spát.
Další den ráno po snídani mě Marie doprovodila skoro až na letiště, i když posledních pár stanic jsem už dojela sama. Naštěstí jsem dorazila s předstihem, Madridské letiště, respektive terminál 4, byl pro mě novinkou a trochu jsem se tam zpočátku motala. Ale nakonec všechno proběhlo hladce a na let do Bogoty jsem byla včas odbavená a nachystaná v odletové hale.
Cesta byla dlouhá a docela se vlekla...Ale nakonec se po těch deseti hodinách ve vzduchu, několika občerstveních a dvou filmech dovlekla až do konce. A byla jsem v Bogotě. A je docela zima. Tam pro razítko do pasu, odevzdat jakési prohlášení, vyzvednout batoh a proplést se k jinému terminálu. A čekání na poslední let - konečně do Bucaramangy. Musím říct, že za tu dobu, co si tak lítám po Evropě, jsem takové turbulence málokdy zažila, holt hory dělají svoje.
A jsem tady! Teplotní kopanec dostanu i tentokrát, oproti Bogotě velký rozdíl, je tady podstatně tepleji.
-----------
So I set out on the trip. The beginning was very innocent, just like another trip to Prague. Thanks to my dad I didn't have to use the public transport in Opava and loaded myself with the back-packs directly to the express train to Ostrava. There I changed to Pendolino and comfortably arrived to Prague. I left the back-packs in the train station and went to meet my cousin and my brother on Václavák. I was even that lucky that I found watchmaker's on my way and my mom's watch could start ticking again and accompany me on my trip around the world.
I spent nice two hours with Martina and Tomáš, ate lentils "Czech style", then we said good-bye and I went to the railway station. I picked up my luggage and waited for Steven, a friend of mine, who took me to the airport. And because he and his friend were hungry, we stopped in a very nice typical Czech pub and I had my second lunch - two plum dumplings. With Kofola.
On the airport I met my friend Veronika Wollnerová and her brother. We had a coffee together and then I really needed to tell them good-bye and go to the security control.
I would like to thank to all the people thanks to which the Prague wasn't just a transition point.
We arrived to Madrid without any problems and with us my back-pack as well. After I picked it up I took the metro and went to meet Marie. Then I gave her the presents I brought - a magazine Respekt, a Czech bread and the typical Czech smelly cheese "tvarůžky". After all that we went out for a glass (or two) of beers with Marie and Guillermo. Here in Madrid I had a little thermal shock - it was about ten degrees more there. After the pleasant evening there was just the time to go to bed.
The next day in the morning Marie accompanied me almost to the airport, even though the last few stations of metro I went on my own. Fortunately I was there soon enough, because the airport, or more precisely the terminal 4, was new for me and I was a bit lost at the beginning. But everything worked out just fine at the end and I checked in on time and was ready for the flight to Bogota on the departure hall.
The trip was quite long...but at the end, after the ten hours n the air, some refreshment and two movies we arrived to Bogota. And it was quite cold there. I needed to get the stamp in the inmigration office, hand over some declaration, pick up my back-pack and find another terminal. Then I waited for the last flight - finally the one to Bucaramanga. I have to admit that after the flights I have experienced while traveling around Europe, I haven't really experiences such turbulencies as I did on the flight just after Bogota. Well, mountains.
And here I am. I get again the thermal kick - it is so much warmer here comparing to Bogota.
 |
| On the road again... |
Žádné komentáře:
Okomentovat