Závěr dalšího týdne a já se konečně dostávám k sepsání zprávy o druhé polovině toho "našeho" Týdne kávy :)
Minule jsem, tuším, končila středečním vydařeným večerem v kavárně MOKA coffee break. Nebyl to až tak tradiční večer plný povídání o kávě, spíše šlo o setkání lidí, které by se do budoucna mohlo proměnit v pár vydařených projektů. Uvidíme...
Ve čtvrtek jsme s mojí věrnou následovnicí začaly netradičně nekávově - a po obědě si zašly na crepes - ty nám předchozí večer doporučil sám majitel malého podniku, kde se crepes (tedy francouzské palačinky) dělají ve Volkswagen Beatlu (ano prosím, v tomto autě!).
Odpoledne nás čekalo setkání v netradičních prostorách nezávislého kulturního centra s ochutnávkou kávy z bio farmy poblíž Bucaramangy. Sešlo se nás nečekaných 20 a dvě a půl hodiny jsme se znovu bavili o kávě od jejích počátků, vývoje a rozšíření do celého světa, významu, který má pro Evropany a pro mě :) Pořádně jsme se zakousli také do témat týkajících se produkce kávy, jejího zpracování, ekonomiky kávy i různých forem známek kvality (Fair Trade, bio kvalita,...).
Bohužel jsem trochu zklamala s připraveností, ale naštěstí jsem měla po ruce internet a pohotové posluchače, takže to co jsem o kávě nevěděla, jsem našla nebo zodpověděl někdo jiný.
Každopádně to byl vydařený večer a doufám, že většina lidí odcházela obohacena o nové znalosti ze světa kávy. Doufám, že alespoň jednou za večer měl každý z nás svůj "aha!" moment a objevil něco nového.
Skupinka nejvěrnějších (bylo nás asi 13) se pak vydala do blízkého café baru (typem to pro mě byl opravdu spíš bar než to café :)) a rozvíjeli jsme dál teorie o tom, jak pozvednout naši společnost z úpadku.
Páteční den byl relaxační, já jsem si dala své tradiční espresso a večer jsme společně v jednom z dalších příjemných míst Bucaramangy ochutnali koktejly z kávy a kávový likér a hlavně se dobře bavili v dobré společnosti.
Sobota byla odpočinková, zato v neděli nás čekal zlatý hřeb Týdne kávy - návštěva kávové farmy Café Mesa de Los Santos, kde se pěstuje káva ověnčená několika certifikáty kvality. (Z téhle farmy jsem posílala video pozdravy už týden dopředu, ale pořádnou prohlídku farmy a všeho kolem jsem absolvovala až tuto neděli.)
Nevím, odkud začít, asi se sem všechny zážitky ani nevejdou, tak zkusím vystihnout to nejzajímavější:
- viděla jsem přes 70 druhů arabiky a jsou mezi nimi obrovské rozdíly
- viděla jsem "mini" kávovník i takový, ze kterého se sklízí ze žebříku
- 95% kávy, která se vypěstuje na této farmě, se vyváží; hlavními zákazníky jsou Japonsko a USA
- ze zbylých 5% kávy se vytváří směs všech 3 pěstovaných odrůd (Tipica, Borbon, Caturra) a pod názvem Café Mesa de los Santos se prodává v Kolumbii
- hlavní sklizeň začíná právě teď a potrvá až do poloviny prosince (část kávy se sklízí v průběhu celého roku)
- poprvé jsem měla tu možnost zkusit si profesionální ochutnávku kávy - nachystali pro nás i jeden chyták
- mezi čtyřmi druhy ochutnávané kávy byly všechny tři pěstované odrůdy a káva zbytková, špatná (kterou napražili jen, aby nám zmátli chutě :))
- nejdřív se člověk může zaměřit na to, jak vypadají kávová zrna, poté čichově prozkoumá vzorky namleté kávy nachystané v degustačních sklenicích, ty se pak zalijí horkou vodou (ne vřelou) a nechají se chvíli odstát
- až teplota klesne na 45 stupňů (nebo tak nějak, aby si člověk nespálil papuli) tak se přistoupí k první fázi testů - nejdřív se rozmíchá vrchní kávová krusta a u toho se znovu očichává (protože právě v tenhle moment káva výrazně zavoní :)), poté se odebere vrchní pěna a jde se srkat
- nejvtipnější a nejdůležitější část degustace - srkání kávy ze speciální degustační lžičky a mezisrkání vody (nic se nepolyká, všechno se plive ven :))
Opravdu nevím, jak to jinak popsat, kdo nezažil, nepochopí. Pro ty, co to absolvují častěji, je to běžná praxe a ani se nad tím nepozastaví, ale pro nás, novice, to byl zážitek jak chuťový, tak také kulturní, protože nás odmalička učili, že se ani nesrká ani neplive... :D
Na ochutnávce jsem si jako svoji favoritku vybrala Tipicu, tu podivnou směsku si nevybral nikdo, od prvního momentu nám moc nevoněla. Ještě mi chybí mnoho zkušeností, abych dokázala skutečně zhodnotit kvalitu této kávy a popsat všechny její odstíny, jemné citrusové a ovocné tóny, v případě Tipicy také ořechy a čokoláda...
Byl to zážitek, ale určitě to nebyla poslední farma, na které jsem byla! Chystám se svůj rok tady využít k návštěvě mnohem rozsáhlejších oblastí kávových plantáží, i když se říká, že právě tady, v oblasti Santander (speciálně v oblasti San Gil) se díky půdě pěstuje nejlepší kafe na světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat