31. 12. 2012

První vandr/ First hike/ Primero camino II: Jordán - Villanueva (cz/en/es)

S trochou bloudění jsme se nakonec dostali na úpatí našeho kopce a začali stoupat z kaňonu (500 m.n.m.). Po necelých třech hodinách úžasných výhledů, cesty téměř tesané do skály, slunce i stínu jsme dorazili (téměř) na vrchol. Ještě nám zbývalo cca dvě stě metrů převýšení, ale to už jen velice pozvolným stoupáním. Tenhle den jsme se zvládli vyškrábat až na 1600 m.n.m.!

Kolem jedné hodiny jsme dorazili do vesnice s názvem Villanueva, kde už probíhaly přípravy večerního veselí. Moje chuť na ovoce nás zavedla do jednoho z místních obchodů se smíšeným zbožím, kde jsme padli a rozhodli se, že poobědváme přímo na místě. Sendviče s rajčaty, paprikou a sýrem, k tomu jako dezert mango. Neměnila bych za oběd v sebelepší restauraci! Paní prodavačka byla hrozně milá a vyšla nám vstříc zapůjčením talíře, nože, umytím zeleniny a aby toho nebylo málo, přesvědčovala nás, že pokračovat do Barichary nemá smysl, že máme zůstat a večer si užít oslavu příchodu nového roku s ní a její rodinou. Po tomhle pozvání už nebylo moc co řešit – našli jsme si hostel, umyli se, odpočali a vydali se do ulic. Poté, co jsme vyzkoušeli místní občerstvení na ulici za hlasité hudby a se spoustou lidí okolo, jsme dorazili do obchodu. Respektive před obchod, kde už byla řada lidí usazená na plastových židličkách nebo v křeslech vytažených z domů na ulici. Paní prodavačka i její muž nás srdečně přivítali a hned nám vrazili pivo do ruky. „Všechno kolem jsou naši příbuzní!“ Opakovali několikrát, stejně jako poznámku, že se máme cítit jako doma. Hudba hrála na plné pecky, co jiného než tradiční kolumbijské rytmy. V téhle neskutečně milé společnosti jsme strávili poslední hodiny roku, dostali jsme „tamales“ (tradiční jídlo tohoto období roku), pivo i další alkohol, přijali nás opravdu za své!! Já jsem si zatančila s hostitelem a pak už se odpočítávaly poslední sekundy starého roku. Někteří obíhali ulici s kufry a batohy (tradice, prý kdo to udělá, bude v následujícím roce cestovat), jedlo se hroznové víno (taky tradice, jí se 12 kuliček vína, při každé se přeje přání), házela se rýže (aby v novém roce nechybělo jídlo), čočka (aby nechyběly peníze) a cukr (aby bylo štěstí).

Nevím jak, ale i přes extrémně hlasitou hudbu před našima okny až do šesti do rána jsem spala jako zabitá.

_______________________________________________________________________________ 

We were a little bit lost but at last we ended up at the bottom of a hill and started to climb up from the canyon (500 m.s.l.). We came up to (almost) the summit in about three hours of beautiful views, path almost hewn into rock, sun and shadow. There were about two hundred meters of elevation still missing, but the last part was just a very moderate climb. That day we managed to climb up to 1600 m.s.l.!

About one o’clock in the afternoon we arrived to a village called Villanueva. Everybody there was already preparing the big evening party. My appetite for fruits led us to a small shop with groceries, there we fell into plastic chairs and decided to have lunch directly in the shop. We had sandwiches with tomatoes, pepper and cheese, and a mango as a dessert. I wouldn’t change it for a lunch even in the best restaurant! The saleswoman was extremely kind and lend us a plate and a knife to prepare our food, she also washed the tomatoes and pepper. Later she convinced us that continuing to Barichara the same day wouldn’t make any sense that we should rather stay in Villanueva and enjoy the New Year’s Eve party with her and her family. After this invitation we didn’t hesitate anymore, found a hostel, washed ourselves, took a rest and went to explore the streets. We came back to the groceries shop but before we tried different food on the streets while listening to loud music and watching all the people there. Or better to say we stayed in front of the shop where there were already many people sitting in plastic chairs or armchairs brought out from the houses. The saleswoman and her husband invited us cordially to join the party and immediately gave us a beer. „All the people you can see around us belong to my family.“ They repeated few times as well as a comment that we should make ourselves at home. The music played at full blast the traditional colombian rhythms. In this incredibly friendly atmosphere we spent the last hours of the year, we got „tamales“ (traditional food for this time of the year), beer and other alcohol. They really adopted us! I danced with the host and then we were counting down the last seconds of the old year. Some of the people were running around with suitcases or backpacks (tradition, they say that who does that will travel the following year), the grapes were eaten (also tradition, they eat 12 grapes and with each one they make a wish), rice was thrown (to have enough food), then lentils (to have enough money) and sugar (to have luck).

I don’t know how, but despite the extremely loud music just in front of our windows until six in the morning I slept like a top.

_______________________________________________________________________________

Estábamos un poco perdidos pero al fin terminamos al pie de la colina y comenzamos a subir desde el cañón (500 msnm). Después de casi tres horas de hermosas vistas, camino casi tallado en la roca, el sol y la sombra llegamos (casi) a la cumbre al final. Todavía nos faltaban unos doscientos metros de elevación, pero estos ya eran de subida muy suave. Ese día logramos subir hasta 1600 msnm!

Sobre la una de la tarde llegamos a un pueblo llamado Villanueva donde todo el mundo estaba en preparaciones para la fiesta de la última noche del año. Mi apetito para las frutas nos llevó a una pequeña tienda con mercancía general en el que caímos a sillas de plástico y decidimos almorzar directamente en la tienda. Sandwiches con tomates, pimientos y queso y mango como postre. Yo no lo cambiaría por almuerzo en el mejor restaurante! La vendedora era increíblemente amable y nos prestó un plato y cuchillo para preparar nuestra comida, nos lavó los tomates y pimientos. Luego nos convenció que no valía la pena continuar a Barichara el mismo día y que deberíamos quedarnos en Villanueva y disfrutar la fiesta de fin de año con ella y su familia. Después de esta invitación no teníamos más dudas, encontramos un hostal, nos duchamos, descansamos un poco y salimos a explorar las calles. Después de probar la comida callejera escuchando música a todo volumen y viendo a toda la gente volvimos a la tienda. O mejor dicho al frente de la tienda donde ya había mucha gente sentada en sillas de plástico o sillones traídos de las casas. La vendedora y su marido nos invitaron cordialmente a participar en la fiesta y inmediatamente nos dieron una cerveza. "Todas las personas que nos rodean son de mi familia." Repitieron varias veces como comentario que debemos sentirnos como en casa. La música estaba a todo volumen y tocó los ritmos colombianos tradicionales. En este ambiente increíblemente amable pasamos las últimas horas del año, tuvimos "tamales" (comida tradicional para esta época del año), cerveza y otras bebidas alcohólicas. Realmente nos adoptaron! Bailé con el hospedador y luego ya contamos regresiva de los últimos segundos del año. Algunas de las personas estaban corriendo con maletas o mochilas por la calle (tradición, se dice que él que lo hace viajará el año siguiente), se comían las uvas (también tradición, se come 12 uvas y con cada una de ellas se pide un deseo), arroz fue lanzado (para tener suficiente comida), lentejas (para tener suficiente dinero) y azúcar (para tener suerte).

No sé cómo, pero a pesar de la música muy alta justo delante de nuestra ventana hasta las seis de la mañana y dormí como un trompo.

Ranní výhledy
Morning views
Vistas por la manana
Další tabáková farma, tentokrát na úpatí hory.
Another tobacco farm, this time on the foot of the mountain.
Otra finca de tabaco, este vez en el pie de la montana.


No comment :)

"Ti říkám tudy!!"
"I'm telling you, it's this way!!"
"Te digo, es por acá!!"
Pták na větvi
A bird on a branch
Un pajarito en una rama
Venkov
Countryside
Campo



Oběd
Lunch
Almuerzo
Vzory a vzorky
Patterns
Táááák jsme byli unavení!!!
We were sooooo tired!!
Estuvimos taaaaaan cansados!!!
Terka v typickém kolumbijském obchodě se smíšeným zbožím.
Terka in a typical Colombian general store.
Terka en un típico almacén de ramos generales en Colombia.

Žádné komentáře:

Okomentovat